O nás

aneb Kdo to přečte až do konce?

JIŘÍ MAREK

Vzhledek k tomu, že jsem v kapele nejstarší, tak už mám toho hudebně celkem odžito. Takže se pokusím být stručný. Na klavír hraji od mala dodnes, ve zpěvu jsem se začal vzdělávat až na střední škole, nicméně jsem s tím pokračoval i na vysoké. Do devatenácti samozřejmě probíhaly standardní koncerty ZUŠ, občasné doprovázení sborů atp... Pak následovala live kapela (především big beat, rock), kde jsem působil jako kláveskák a později i hlavní zpěvák. Během toho jsem založil svoji první "barovku", kde byl repertoár trošku "decentnější". Po šesti letech jsem live kapelu čestně opustil a ukončil též první barovku a založil druhou - právě The Cheekiest, tenkrát jako duo. Kromě svateb, oslav, poslechových akcí, atp. jsme hráli např. i na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Později jsme rozšířili naši sestavu o zpěvačku a vystupujeme tak dodnes. Občasně hostuji jako klávesák či zpěvák v některých kapelách a již pár let jsem jedním z porotců v pěvecké soutěži RH Faktor. Mezitím jsem od 22 let vyučoval zpěv na ZUŠ, později na soukromé střední škole, během toho soukromě, chvíli lektoroval v Brněnském dětském divadle... Zážitků a zkušeností je spousta a pořád je se co učit.

FILIP PEŠTA

Základním kamenem lásky k hudbě pro mě vždy bude moje maminka, která mi už v době, kdy jsem zkoušel dělat první krůčky, pouštěla na gramofonu, audio kazetách a později na CD přehrávači Michaela Jacksona, Pink Floyd nebo třeba rakouského rappera Falca. Od tohoto klasického vzdělání jsem se přesunul k televizi, kde mě hudebně vychovávalo Eso Terezy Pergnerové a já tak poznal kouzlo té pravé mainstreamové pop kultury. I když mi všechny zápletky hudebních videoklipů nebyly úplně jasné a neměl jsem ani ponětí o čem ty písně jsou, stejně jsem byl rád, že si touto cestou můžu zazpívat třeba s Backstreet Boys, Hanson, Spice Girls nebo Whitney Houston. Maminka si toho všimla a přihlásila mě do pěveckého sboru, kde mě však lidová a písňová tvorba hájů Českých příliš nenadchla. Hodiny klavíru však měly o něco větší úspěch. Později jsem se díky pěvecké soutěži stal žákem hudební školy Yamaha a začal získávat první zkušenosti s veřejným vystupováním a sólovým zpěvem. V létě roku 2009 potkávám svého budoucího učitele hudby, který mi je sympatický svým talentem a smyslem pro humor. Tehdy jsem ještě nevěděl, že z našeho setkání vznikne přátelství na celý život. Přišel nápad založit barovou kapelu a já neváhal ani vteřinu. A tak jsem se od něj krom muzikantského řemesla začal učit i spoustu jiných dovedností. Například pít Jägermeistera. V současné době se kromě hraní věnuji studiové technice, skladatelské činnosti a hudební publicistice jako jeden z hudebních redaktorů Music&Style magazínu iREPORT. A i když jsem před lety dal slib sám sobě, že už nikdy v žádném sboru zpívat nebudu, nakonec mě přeci jen zlákal SKYEY GOSPEL pod vedením Svati Jelínkové, kde se tento žánr ukázal jako ten pravý šálek mého čaje. To, že hudba má v mém životě tak obrovské místo považuji za velké štěstí. A láska k tomuto umění mi vydrží už navěky.

KRISTÝNA DZAPKOVÁ

Hudbu jsem začala vnímat s první kazetou skupiny Lunetic, kterou jsem dostala k pátým narozeninám od maminky. V tanečním souboru na základní umělecké škole si paní učitelka Čepová všimla, že docela intonuji, a tak mě přiměla přihlásit se na hodiny sólového zpěvu. Nebo se mě možná chtěla jen zbavit, protože tanec není moje silná stránka. Po sedmi letech na "ZUŠce" jsem si prošla roční průpravou na brněnské Konzervatoři. V deváté třídě jsem se spolužáky založila svoji první kapelu. Naším největším úspěchem byl cover písničky Sluneční hrob. Se zpěvem jsem pokračovala i na střední škole, kde jsem potkala Filipa a Jiřího a z dua se stalo trio. Pár let jsem působila v rockovém uskupení Black Snow. Podílela jsem se na organizaci koncertního seriálu Freaky Mondays Concerts v brněnském klubu Fléda. Nyní zpívám ve sboru Masarykovy univerzity. Na Masarykově univerzitě ale nestuduji hudbu, nýbrž Portugalštinu. Lunetici byli postupně vytěsněni skupinou Holki, pak zasáhl osud a já propadla kouzlu Bona Voxe a kapely U2. Momentálně poslouchám všechno a odsuzuji lidi, kteří lpí na jednom žánru a nemají hudební rozhled. Hudba je asi jediná věc, která se mě drží od dětství až dodnes a nechce se pustit.